Zvířata Pouště

17. prosince 2006 v 14:10 | Naty3 |  Všehchuť
TÉMA MĚSÍCE: Ovládne na Zemi ničivé sucho?
Desertifikace, tak odborníci označují rozšiřování pouští, další snižování kvality půdy a nevratné ničení suchých a polosuchých oblastí vlivem nejrůznějších klimatických faktorů a lidských zásahů. S tím souvisí i rozsáhlé prachové bouře, které poškozují zdraví lidí i na jiných světadílech. Od Severní Ameriky až po centrální Asii právě teď žijí v krajích ohrožených zvětšováním pouští dvě miliardy obyvatel.
Letos postihlo Španělsko, Francii a Portugalsko největší sucho za posledních 60 let. Také v Austrálii je mnoho míst, kde neprší už několik roků. Úrodná krajina se mění v neobyvatelnou pustinu, novou poušť. Suché lokality zabírají 41 % (!) celkové rozlohy půdy na zeměkouli.
Jak vznikaly pouště?
Rodný list dnešních pouští většina odborníků datuje do doby starší než deset tisíc let, kdy Země prožívala závěrečné záchvěvy poslední doby ledové.
Ledovce pokrývaly rozsáhlé části severu Evropy, víc než polovinu severoamerického kontinentu, dlouhý pás jihoamerických velehor, severní a střední Asii, některé části Afriky i vzdálenou Austrálii a Tasmánii. Tak jak teploty přibývalo, celé ledové království ustupovalo na jih i na sever směrem k pólům.

Co je vlastně poušť?
Odborníci se neshodují na zcela přesné definici pouště. Mnozí ji široce charakterizují jako pásmo zemského povrchu bez rostlinného pokryvu. Do tohoto pojmu se ale vejdou jak pouště suché (aridní), tak i pouště ledové čili oblasti věčného ledu a sněhu.
Podle německého geografa Alberta Pencka jsou aridní (suché) pouště takové oblasti, " ve kterých atmosférické srážky jsou nižší než přirozený výpar". V závislosti na množství dešťových srážek se pak aridní oblasti dělí na dvě základní skupiny: pravé pouště, kde roční průměr srážek nepřesahuje 200 mm a polopouště (200 - 400 mm).
Dalším typickým znakem je, že v takových oblastech většinou nenajdeme řeky. Výjimkou jsou pouze veletoky, kterým sucho neuškodí, Nil na Sahaře a Colorado protékající Arizonskou pouští.
Písečné pouště (egry) tvoří pouhou třetinu suchých oblastí. Největším takovým pokryvem s příznačným názvem Písečné moře je Rub- al- Chálí na Arabském poloostrově. Rozlohou přesahuje 800 000 km2 a další světový primát drží ve výšce dun (až 270 m). Písečná pohoří jsou dlouhá až 400 km. Kalifornskému Údolí smrti zas dominují zvláštní hvězdicovité duny.
Větší množství je však pouští kamenitých a skalnatých (hamady), štěrkovitých a oblázkovitých (zefíry) a hlinito- prachovitých. Existují i pouště solné.
Nejvíce pouští je v Africe - zabírají celou její třetinu. Dominuje Sahara (z arabského označení "sahra" = pustina), jejíž okraj se každý den posunuje o 6 - 8 metrů.
V létě teplo, v zimě mráz
Narozdíl od horkých tropických a subtropických pouští není existence kontinentálních pouští na jižním okraji mírného klimatického pásma nijak vázána na subtropické tlakové výše. Příčinou jejich vzniku je jejich poloha uvnitř kontinentů, daleko od oceánů. Přestože vzduch přicházející do těchto oblastí je oceánského původu, během dlouhé pouti nad povrchem kontinentu se postupně mění (transformují) jeho vlastnosti.
Kontinentalita těchto pouštních oblastí se projevuje minimem srážek pod 200 mm a extrémními teplotami. Od pouští tropických a subtropických se pouště mírného pásma liší zejména chladnými zimami. Typickými zástupci jsou středoasijské pouště s velkými ročními a denními výkyvy teploty vzduchu a jeho sníženou poměrnou vlhkostí. Například na poušti Gobi je sice v létě velmi teplo, avšak v zimě tam teploty klesají i pod -40 °C.
Kde je sucho a led
Pouště však najdeme i ve vnitrozemí polárních oblastí. Ve schématu všeobecné cirkulace atmosféry se tedy zaměřme na polární buňky. V oblastech kolem zemských pólů totiž převládají v atmosféře sestupné pohyby (subsidence), vázané na arktickou resp. antarktickou anticyklónu, které jsou součástí cirkulace zmíněných polárních buněk. Klesání vzduchu v tlakových výších vede ke vzniku mohutných teplotních inverzí a mimořádnému vysušení vzduchu. Sněhem a ledem pokrytý povrch má na svědomí ochlazování spodních vrstev atmosféry, což často vede ke vznik mlh i při nízké poměrné vlhkosti vzduchu. Velmi nízké teploty a tím i malé vypařování nevedou ke vzniku přeháněk nebo bouřkových lijáků.

400 let bez vody
O vodě z nebes může jen snít poušť Atacama na západním pobřeží Jižní Ameriky. Ve výšce 3 000 m n. m. jsou zde místa, na která nedopadly životodárné vodní kapky už přes neuvěřitelných 400 let.

Všude žijí lidé…
Průměrná hustota osídlení v pouštních krajinách se dnes pohybuje od dvou do sedmi obyvatel na 10 km2. Nebylo tomu tak ale vždy, což dokládají i skalní kresby. Jak se v pouštích žije dnes?

Utopenci na Sahaře
Až paradoxně působí skutečnost, že se na Sahaře hodně lidí utopí ve vodě, dokonce víc než kolik jich zahyne žízní. Vinu na tom má hojný výskyt mračen, která se v horských oblastech objevují po často dlouholetém období sucha. Těžký mrak se pak protrhne a na vyprahlou zem svrhne neuvěřitelné množství vody. Vyschlými údolími, zvanými vádí, která směřují z hor jako připomínka dávných toků, se potom řítí mohutný vodní proud. Strhává všechno, co se mu postaví do cesty. Samozřejmě výjimkou nejsou ani bezbranní lidé. Když se náhle takový vodní příval přiřítí, není z údolí úniku.

Kočovníci bez karavan
Beduíni obývají severní Afriku od Mauretánie až po Egypt, v Asii žijí na Sinaji a Arabském poloostrově, ale i v Izraeli či Iráku. Byli to vlastně Arabové, kteří žili kočovným způsobem života. Jejich pojmenování Beduín vzniklo z arabského slůvka "badawí" což znamená "obyvatel pouště".
Tito kočovní pastevci, chovající velbloudy, po dlouhou dobu přepravovali velbloudí karavany s různými náklady a tak získávali i prostředku na obživu.
To se však třeba na Sinajském poloostrově, kde se počet Beduínů odhaduje na 60 tisícovek, výrazně změnilo počátkem minulého století, když napříč tímto územím začaly jezdit vlaky.
Mnozí z nich dnes už tradičně nekočují, ale usadili se poblíž turistických center, kde poskytují služby turistům. Méně úspěšní si na živobytí vydělávají podřadnými pracemi ve městech, z jiných se stali trvale usazení rolníci.

Zvířata se pouští nebojí!
Mohlo by se zdát, že život v poušti není pro zvířata k přežití. Nesnadnému životu v krutých podmínkách se však dokázala přizpůsobila celá řada živočišných druhů.
Každý živočich v takových podmínkách musí umět omezit množství slunečních paprsků, které na ně dopadají. Možným řešením je ukrýt se ve žhavém dni pod zem. To však nemohou velcí savci. Další velký problém pochopitelně představuje trvalý nedostatek vody.
Kouzelníci s vodou
Kouzelníky, kteří si už tisíce let s nedostatkem vody dokážou skvěle poradit, jsou velbloudi, jednohrbí i dvouhrbí. I dnes, kdy dřívější trasy velbloudích karavan nahradily železnice i asfaltové silnice, žije v Africe a Asii na pět milionů jednohrbých velbloudů - dromedárů (Camelus dromedarius). V hrbu nemají vodu, ale zásobu až 40 kilogramů tuku. Hrb tak slouží jako jakýsi chlebník na cesty.
Osel domácí (Equus asinus) ztrácí vodu 1,5krát rychleji než velbloud, takže jeho hmotnost se odvodněním sníží až o třetinu. Chybějící stav tekutin však umí doplnit za necelé tři minuty!
Při hospodaření s vodou je důležité i umění zvýšit koncentraci moči. To dokonale ovládají antilopy a jiní kopytníci suchých oblastí. V Austrálii pak můžeme ve vyprahlých pustinách potkat klokany obrovské, rudé i pouštní, jimž ledviny dokonce umožňují pít slanou mořskou vodu, největší australské savce vombaty, krysu klokaní či vakomyš tlustoocasou, s ocasem dlouhým jako tělo. V době dostatku potravy ocas ztuční do podoby mrkve, protože obsahuje zásoby tuku. Podobný princip využívá v americké Sonorské poušti pestrobarevný ještěr (jeden ze dvou jedovatých na světě) korovec podezřelý.
Někteří nepijí vůbec!
Originálně starosti s nedostatkem vody vyřešily tarbíkomyši. Ty vůbec nepijí! Minimální množství vody získají ze semínek, kterými se živí. Bez napití dokáže dlouho žít i ježura australská požírající termity a pouštím se nevyhýbají ani syslové, křečci, pískomilové…
Obdobně se přizpůsobily i menší suchomilné šelmy, které si pochutnávají na drobných obratlovcích a hmyzu - kojot prériový, fenek berberský či liška velkoduchá, jejíž veliké uši pomáhají k regulaci tělesné teploty. Stejný princip využívají i zdejší zajíci či ježci (např. ušatý). Na lov se zde vydává typická pouštní šelma, liška korsak a na zdechlinách si pochutnává hyena.
Jako ryba v moři zas pískem "plave" zlatokrt, který se nejen slepotou dost podobá krtkovi. Tarbíci, noháči, frčci a frčíci vzhledem i hopsáním zas připomínají maličké klokánky.
Okraje suchých lokalit, kde hlavně žije většina zmíněných zvířat, se líbí i dikobrazům a v severoamerických pouštích po dešti z prasklin v půdě vylézají žáby blatnice, na Sahaře pak kvákává žlutavá ropucha. Tu před vedrem chrání silný sliz. Ve výčtu obyvatel pouští pochopitelně nemůžeme zapomenout ani na obávané štíry dlouhé i 20 cm.

Pouštní letka
Nad pouští najdeme i mnoho ptáků, kteří mají perfektní ochranu v podobě peří - od kulíška trpasličího (menšího než 15 cm) až po pštrosa , největšího žijícího ptáka. Většina ptačích druhů spoléhá na příjem vody ze semen a rostlin.
Ani v pustinách nechybí hrdlička dlouhoocasá, skřivan dlouhodobý, sojka, drozd… a v saharských oázách můžeme zahlédnout i naši vlaštovku či čápa bílého. Tito tažní ptáci zde však jen přečkají nevlídnou evropskou zimu.
Pták potřebuje pít každý den, a tak kukačce podobný stepokur jihoafrický v poušti Namib několikrát za den letí k nejbližšímu napajedlu. Tam se dostatečně naloká a navíc do peří na hrudi nasaje vodu jako do houby, aby napojil mláďata v hnízdě. Nenápadný pták tak za den nalétá až 300 km!
Početný hmyz v pouštích reprezentují mj. smrtníci, střevlíci, vosičky, kutilky, žahalky, mravenci, termiti. Solifugy podobní pavoukům si pochutnávají na hlodavcích i ještěrkách.

Tady kralují plazi!
Pouště si oblíbili zvláště plazi. Jsou totiž studenomilní, jejich tělesná teplota se přizpůsobuje teplotě prostředí. Navíc tělo kryje pevný a nepropustný krunýř či šupiny bránící přehřátí i vypařování nadbytečné tekutiny
Pouštní oblasti obývají četné druhy hadů, počínaje metrovými vejcožrouty a nejedovatými škrtiči krajtami. Domorodci se obávají rychlé kobry egyptské (Naja haje).V USA hrůzu vzbuzují chřestýši, jejichž uštknutí velkými jedovými zuby v přední části horní čelisti bývá až smrtelné. Třeba chřestýš zelený (Crotalus vilidis) dorůstá do délky 150 cm; při ohrožení vydává chřestidlem na konci ocasu strašidelný výstražný zvuk.
Hojně smrtelně jedovatých hadů žije v Austrálii - např. smrtonoš zmijí a rozmanité pakobry. Největším zdejším nebezpečím je téměř čtyřmetrový tajpan (Oxyuranus scutellatus ) - množství jedu jediného by teoreticky usmrtilo 80 lidí.
Po písku i kamenech se svižně plazí i různé druhy zmijí (paví, písečná, rohatá i růžkatá), které vylézají z chladných zemních děr po západu slunce. Zmije zakrslá předvádí nepřátelství doslova na smrt. s gekonem namibijským. Ten má jemné prstíky spojené kožními blankami, což mu umožňuje snadný pohyb po písku. Ven se vydává až po setmění, kdy se ochladí. Naneštěstí pro něj se v sypkém písku svižně (až 10 km/hod.) pohybuje tzv. převalováním zmíněná zmije. Přes den se zahrabe těsně pod povrch písku a očima na temeni hlavy sleduje, zda se neblíží kořist. Gekonci lovící hmyz v příbytcích slouží jako mucholapky.
Ve výčtu nechybí ani Varan pustinný, dlouhý až 130 cm, se při ohrožení nadýmá a syčí. Ve Střední a Přední Asii zas žije agama stepní., Podivnou agamou je australský moloch ostnitý s tělem plným štítů a ostrých trnů. V Americe se potkáte s půlmetrovým leguánem pouštním. Pískem krásně proplouvají scinkové s dlouhým hadovitým tělem, protáhlou hlavou a prodlouženým ocasem. Obývají Afriku, Asii, Austrálii, Ameriku i jihovýchodní Evropu.


































 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ja ja | 18. března 2008 v 9:43 | Reagovat

abc

2 hjrznfgjrtd hjrznfgjrtd | 7. dubna 2008 v 20:23 | Reagovat

BLBÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝ

3 aaaaaa aaaaaa | 19. května 2008 v 11:47 | Reagovat

dobrýý:D

4 kika kika | E-mail | 13. října 2008 v 13:17 | Reagovat

debilni nemuzu se na to podivat ani cvitisknout do skoly.

5 nic moc nic moc | E-mail | Web | 19. listopadu 2008 v 17:46 | Reagovat

nic moc jsou tu spis zajimavosti nez detaily.

6 dzusy dzusy | 3. ledna 2009 v 20:33 | Reagovat

Kurva a co by ste chteli?? ste narocny..dobre to je;) zajimavost nadevse

7 jupík jupík | 18. února 2009 v 17:19 | Reagovat

ffffffffůůůůůůůůůůůjjjjjjjjjj

8 lola lola | 22. června 2009 v 18:45 | Reagovat

kde je pouštní krysa

9 Jana Jana | E-mail | 20. října 2009 v 14:15 | Reagovat

To je hezky odělané a jak pracně a ty obrázky jsi fotila ty nebo jsi je jenom někde našla na internetu?

10 ______________ ______________ | 8. března 2010 v 15:44 | Reagovat

jako super ale ty obrázky by mohli byt vetsi

11 kiki kiki | 31. března 2011 v 17:34 | Reagovat

mno je to hezke ale neviznam se v tom. :D

12 suky suky | E-mail | 4. listopadu 2011 v 15:50 | Reagovat

super tohle je fakt bezva stranka

13 Nataliena Nataliena | E-mail | 27. ledna 2014 v 17:01 | Reagovat

Dobrý ale jaká zvířata žijí na poušti tu nemáš.......nebo jo????

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama