Prosinec 2006

Text k písničce

31. prosince 2006 v 14:56 | Naty3 |  mP3

Ewa Farná - Měls Mě Vůbec Rád

Zavolá, nebo příde
Prostě řek, jak to vyjde
Doufám, že si sám
Svůj klid neovládám

Zmizela, moje víra
Na lásku, se přece neumírá
Tak jdu dál, se ptám
Proč tě nezajímám

Na strach se nevymlouvám
Úsměv, ten předem vzdám
Tak měls mě vůbec rád
To nedovolím, vím že můžu řvát
Nebudu v koutě stát, a jen se hloupě ptát jeé
Tak měls mě vůbec rád, aspoň trochu rád

Zavolá, nebo příde
Prostě řek, snad mi to tak vyjde
Doufám, že si sám
Svůj klid neovládám

Na strach se nevymlouvám
Úsměv ten předem vzdám
Tak měls mě vůbec rád
To nedovolím, vím že můžu řvát
Nebudu v koutě stát a jen se hloupě ptát jeé
Tak měls mě vůbec rád
To nedovolím, vím že můžu řvát
Nebudu v koutě stát, a jen se hloupě ptát
Měls mě vůbec rád, prostě rád
Někdy rád

Zavolá nebo příde, šok
Tak měls mě vůbec rád
To nedovolím, vím že můžu řvát
Nebudu v koutě stát a jen se hloupě ptát jeé
Tak měls mě vůbec rád
To nedovolím, vím že můžu řvát
Nebudu v koutě stát, a jen se hloupě ptát
Měls mě vůbec rád

Ewa Farna

31. prosince 2006 v 14:54 | Naty3 |  Celebrity
EWA FARNA
Foto ewa-farna-1160821691.jpg - Ewa Farná
Foto ewa-farna-4.4916897931112E+17.jpg - Ewa Farná
Foto ewa-farna-6.7375340976478E+17.jpg - Ewa Farná
Foto ewa-farna-6.7375346896669E+17.jpg - Ewa Farná
Foto ewa-farna-3.368767054628E+17.jpg - Ewa Farná
ŽIVOTOPIS
Datum narození: 12.8. 1993 v Třinci
Oblíbená music: Kelly Klarkson, Simple plan, Pink
Záliby: závodní lyžování za Ski Beskyd Velká Rača
Objevena: producentem Leškem Wronkou v nějaké televizní soutěži
Pro ni největší úspěch (zatím) byl to, že se zúčastnila a poté i vyhrála polskou televizní soutěž ,,Šance na úspěch"
Rozhodně chce být originální a nechce nikoho kopírovat a nesnáší playback! Chce zpívat naživo...

Silvestr 2006/2007

30. prosince 2006 v 20:06 | Naty3 |  Popis
SILVESTR 2006/2007VŠEM přeji krásného Silvestra vstup do nového roku plno nových ůkolů a předsevzetí .Přeje Natálie Horáková .
Silvestrovský televizní přenos z Václavského náměstí nazvaný Mejdan roku dosud nemá povolení příslušných úřadů. Přitom už za tři týdny má být pražský mejdan hlavní ozdobou silvestrovského programu televize Nova.
Právě skutečností, že půjde o první silvestrovský televizní program v přímém přenosu z venkovních prostor, se televize Nova letos chlubí. Chce prý divákům nabídnout tentokrát něco víc než pořad předtočený ve studiu. Moderovat bude Petr Rychlý a televize nabídne aktuální vstupy z dění na náměstí. Tam bude umožněn bezplatný vstup každému, kdo nebude mít u sebe zbraň, pyrotechniku nebo pití ve skle.
Zlaté očiNovoroční ohňostroj 2007

Básničky -přání

24. prosince 2006 v 10:30 | Naty3 |  Všehchuť

VÁNOČNÍ PŘÁNÍ

300.jpg
VÁNOČNÍ PŘÁNÍPřijměte přání radostných Vánoc a úspěšného nového roku
We wish you merry Christmas and a happy New Year
Wir wűnschen Ihnen schőne Feiertage und ein glűckliches neues Jahr
301.jpg
VÁNOČNÍ PŘÁNÍVše nejlepší, hodně zdraví,
mnoho osobních i
pracovních úspěchů
v novém roce 2007
303.jpg
VÁNOČNÍ PŘÁNÍVanocni darky, co srdce pohladi, rodinu, pratele, kteri Te nezradi, k bohatstvi krucek a ke stesti krok, proste - nadherne Vanoce a stastny novy rok!
304.jpg
VÁNOČNÍ PŘÁNÍPujcil jsem si milion, darku jsem mel kamion. Neplatil jsem splatky, vzali si to zpatky. Nezbyl ani darecek, vzali mi i domecek. Neplatil jsem dane, vzali mi i sane. Nevim uz si rady, sob mi chcipnul hlady. V lese mam ted pelisek, seru na vas - Jezisek!
305.jpg
VÁNOČNÍ PŘÁNÍSvatky plne radosti, rybu temer bez kosti, od Jeziska plny ranec, na Silvestra hrisny tanec, po pulnoci pevny krok a pak stastný cely rok.
306.jpg
VÁNOČNÍ PŘÁNÍPreji ti krasne svatky Vanocni, at se ti dari, at dostanes hodne darku a take, aby se ti na Silvestra dostalo do krve dostatecne mnozstvi alkoholu, ktere te zahreje u srdicka na zbytek roku. Uzivej zivota!
307.jpg
Vánoční přáníVecer plny prekvapeni, pocit, ktery jindy neni, dobre jidlo do briska, bohateho Jeziska. Tohle vsechno na Vanoce, hodne zdravi v novem roce.
308.jpg
Vánoční přáníKrasne vanoce, bohateho Dedu Klause a Santu Mraze. Je cas zabalit kapry, upect darky a zabit vanocku. Hlavne to v tom shonu nepoplet! Vesele Vanoce Ti preje ...
309.jpg
Vánoční přáníUz jsou tady Vanoce, prisly k nam zas po roce. Chces-li darku hodne moc, zazpivej hned Tichou noc. Pozor vsak na rybi kosti, at na ambulanci nejsou hosti. Vesele Vanoce!
310.jpg
Vánoční přáníNa Vanoce spoustu snehu, na novy rok lasku, nehu. Hodne zdravi, smuly malo, stesti, co by za to stalo. Hodne sladkosti a ovoce, proste nejkrasnejsi Vanoce!
311.jpg
Vánoční přáníJezisek se narodil ve chleve, tak se vyser na vanocni uklid, at se u vas citi jako doma.
312.jpg
Vánoční přáníKapr uz smazeny, jeste sebou mrska. Prskavka Vietnamska nejak divne prska. Divam se na stromek - k zemi se klati, na dvere hasici zoufale mlati. Tak to mame po roce, zase pekny Vanoce!
313.jpg
Vánoční přáníPriletel k nam Jezisek, mel poblity kozisek. Misto darku odpadky, chce zustat i na svatky. Nalitej jak mraky, poslu ti ho taky. Hezke Vanoce!
314.jpg
Vánoční přáníVeselou vanocku, ukecanyho kapra, pichlavy vanocni stromecek, ale hlavně hodne vanocni pohody.
315.jpg
Vánoční přáníPod stromeckem darku dosti, kapra co ma malo kosti. Na silvestra flasku Stocku, hodne stesti v novem roku.
316.jpg
Vánoční přáníHezke proziti vanocni pohody, Jezisek neprijde, neb skocil do vody.
317.jpg
Vánoční přáníCo to cinka, co to zvoni, kouzlo Vanoc jako loni. Ticha chvile k zastaveni, zavan stesti, nad nej neni. Kouzelne Vanoce a stastny krok do noveho roku!
318.jpg
Vánoční přáníAť Vás štěstí a pohoda vánoc
provází po celý rok 2007
319.jpg
Vánoční přáníK přání příjemného prožití vánočních svátků a
mnoha úspěchů v nadcházejícím roce 2007
připojujeme srdečné poděkování
za Vaši důvěru a úspěšnou spolupráci.
320.jpg
Vánoční přáníKlidné Vánoce a mnoho radosti v novém roce 2007
přeje svým partnerům kolektiv firmy
321.jpg
322.gif
Vánoční přání
323.jpg
324.jpg
Vánoční přání
325.jpg
Vánoční přání
326.jpg
Vánoční přání
327.jpg
Vánoční přání
Krásné a Veselé Vánoce

Vánoce Vánoční Koledy, Básničky

24. prosince 2006 v 9:20 | Naty3 |  Všehchuť

Na štědrý den

Stromečku vstávej, ovoce dávej,
umej se, ustroj se, je Štědrý den!
z Kladska

Něco o Gymnáziu Ladislava Jaroše

22. prosince 2006 v 18:47 | Naty3 |  Popis
Blížící se Gymnázium
Gymnázium Ladislava Jaroše
Hplešov
INFORMACE o webové stránce : www.gymhol.cz
Páťákům už se to krátí a za necelý půl rok půjdou na 2 .stupeň jako šesťáci jenže někteří žáci se hlasí na gymnázium a tady je pár informacích

V pondělí budou mít žáci vyučování od 8:40-14:50
A ostatní dny v týdnu (uterý -pátek ) 7:45-13:10
Přestávky 10 min.
Velká přestávka 20 min.
Zkoušky pro 5 třídy budou probíhat 20.2.2007.
Žáci budou pracovat 30 hodin týdně ve kterých bude ČJ-5* , M-5*, AJ-3*, PC-2*, DĚ-2*,
F-2*,PŘ-2*, ZE-2*, HV1*, VV-2*,
TV-2*,(TÝDNĚ)


HILLARY DUFF

19. prosince 2006 v 14:57 | Naty3 |  Celebrity

Hotel Rosa Beach Tunisko

17. prosince 2006 v 19:13 | Naty3 |  Cestování
Last minute
Tunisko, Monastir
Rosa Beach ****
v tomto hotelu Rosa Beach jsem byla minulý rok a velmi mě překvapil
tím že jsem si užila mnoho zábavy s některými programátory
Zábava byla ta mohl se hrát petang ,šipky,lukostřelba ,cvičení na pláži ,
hry ve vodě ale co mě nejvíce zabavilo bylo to že jsme hráli vodní fotbal
s mími 25 letými kamarády ale tady z 20 letými až 60 letými lidmi
pro mne bylo to že i když děti nesměli tenhle sport absolvovat vždycky jsem se tam vecpala a vždy jsem dala goly .
Další tam byly různé hry taneční a u každé hry z 30 vyhrály tři kokteily
a já jsem vyhrála dva .
Jo a ještě jedna dysciplína byla no byla to štafeta potřebovali k tomu
težké kalhoty a težký kabát samodřejmě to bylo tak byla jsem v družstvu
na konci bazénu stál navlečený chlápek v těhle věcech museli jsme ho vyslíct obléct si to těžké promočené oblečení obléct v tom družstvu jsem byla jediná dítě ale vyhrát jsme nevhráli ale také jsem ocenila že mě nijak nepovažovali za slabší.
Na tuhle dovolenou nikdy nezapomenu a díky babi že s mě sebou vzala nebít tebe tak jsem ještě nikde u moře nebyla.
Natálie Horáková
fotografie z Tunisu
foto
lupa
amfiteátrfoto
lupa
Pozor!!! přechod pro velbloudyfoto
lupa
Pláž v Soussefoto
lupa
Berberský stan v pouštifoto
lupa
Loď, písek a sůlfoto
lupa
Čerstvě vypálené vázyfoto
lupa
Věž Medina, Soussefoto
lupa
Mešitafoto
lupa
Palmy a puštní písek v Douzfoto
lupa
Noční ulice, Soussefoto
lupa
Slané jezero Chott el Djeridfoto
lupa
Pouštní růžefoto
lupa
Kaktusfoto
lupa
Cesta pouštífoto
lupa
Tuniská poušťfoto
lupa
Oázafoto
lupa
Dřevěná maska - suvenýr z Tuniska

Informace o lokalitě Monastir

Přístavní město s 28 tisíci obyvateli má mezinárodní letiště a leží na špičce skalnatého poloostrova při nejjižnějším konci hammametského zálivu. Pláž: písčitá Sport a zábava: stolní tenis, fitness centrum, minigolf, tenisové kurty, sauna, masáž, vodní sporty na pláži, dětský bazén Výlety: Nejvýznamnější stavbou tohoto přístavního města je ribat - pevnost s majákovou věží - založená v 8. století. V původní modlitebně se dnes nachází muzeum islámského umění. Ve městě je postavena i hradební medina.

Doba letu

2,5 hod

Lev Senegalský

17. prosince 2006 v 18:23 | Naty3 |  Všehchuť

Lev senegalský (Panthera leo senegalensis Meyer, 1826)

Výskyt

Afrika jižně od Sahary. Savany, stepi, lesostepi, křovinaté oblasti a polopouště.

Fyzický popis

Lev je největší a nejsilnější africký predátor. Má výrazně vyvinutý pohlavní dimorfismus (dvojtvárnost) a samci jsou tak až o 40% větší než samice. Samci mají výraznou hřívu na krku, která u některých poddruhů pokračuje přes břicho až ke slabinám. Hříva samcům narůstá ve 2-3 letech. Barva hřívy je od pískově žluté až po tmavě hnědou.někteří samci jsou téměř bez hřívy. Hlava samců je mohutná a větší než hlava lvice. Uši jsou malé, zakulacené a mají vzadu černý pruh. Čelisti jsou mohutné a silné, vyrůstá z nich 30 zubů. Špičáky mohou dosahovat délky až 7cm. Čenich je silný a široký. Na pyscích, nad očima a na bradě má hmatové vousy, které pomáhají při orientaci ve tmě a jsou i důležitým smyslovým orgánem. Lvi mají silné, svalnaté a pružné tělo. Nohy jsou silné a zakončené zatažitelnými drápy, které dosahují délky až 7 cm. Srst je krátká, zbarvení těla je od šedožluté až po rezavě hnědou. Lvice mají břicho a vnitřní strany nohou světlejší, u samců není toto zesvětlení tak nápadné. Kolem čenichu a na bradě je bílá srst. Ocas je dlouhý, zakončený nápadným střapcem, ve kterém je rohovitý hrot.

Chování

Lvi jsou na rozdíl od ostatních kočkovitých šelem, společenská zvířata. Žijí ve smečkách, které mají 5-30 členů, někdy i více. Velikost smečky závisí na mnoha okolnostech (dostatek potravy, velikost teritoria,schopnosti samců ubránit smečku před ostatními samci, atd.). Ve smečce jsou 1-4 dospělí samci, kteří ji ovládají. Většinou se jedná o bratry nebo o samce, kteří se potkali v období dospívání a vytvořili tzv. koalici. V této koalici obvykle zůstávají do konce svého života. Zbytek smečky tvoří samice a mláďata různého věku. Samci mají za úkol bránit ostatním samcům ve vstupu na jejich území a k tomu potřebuje být samec v plné síle vždy připraven hájit svoje území a rodinu. To také částečně vysvětluje jejich lenost. Samci si označují teritorium pachovými značkami a také svým řevem, který je slyšitelný na několik kilometrů. Při bojích o teritorium se stává, že některý ze samcú přijde o život. Při převzetí smečky nově příchozí samec (nebo samci) obvykle pozabíjí lvíčata ve smečce, lvice jsou pak schopny přijít brzy do říje. Každý samec se snaží předat potomstvu svoje geny a zajistit tak pokračování svého rodu. Nesmí ztrácet čas ochraňováním cizích lvíčat, protože průměrná doba, po kterou samec smečce vládne je kolem 2-3 let. Mladé samice většiou zůstavájí v rodné smečce, mladí samci ji opouštějí a nebo jsou vyhnáni vlastním otcem. Bratři spolu zůstávají a někdy se spojují se stejně starými samotářskými lvy a vytváří tak známé koalice lvích samců. Je pro ně potom snažší porazit v boji jiné lví samce, kteří mají své teritorium a svoje lvice. Lvi denně prospí a proleží až 20 hodin. Lví samci umírají buď v boji nebo se stávají samotáři a dožívají život v samotě. Někdy je také zabijí hyeny. Hyeny a lvi se nemají vůbec v lásce. Samice ve smečce jsou většinou různě zpřízněné a kojí lvíčata i od jiné samice.

Potrava a lov

Lvi loví většinou společně. Byly pozorovány případy, kdy při lovu spolupracují. Jedna část smečky se skrývá a druhá se kořisti ukáže a dokáže ji vehnat svým druhům ze smečky přímo do cesty. Samice uloví až 3/4 veškeré potravy smečky. Lví samci se přiživují na kořisti lvic a nebo i jiiných predátorů. Při zabíjení velké kořisti, je ale jejich síla nenahraditelná. Lvi se také ke kořisti umí neslyšně plížit a nebo skrytě čekají na procházející oběť. Pak prudce zaútočí (podle některých zdrojů dokáže běžet až 80 km/h) a kořist pronásleduje, jen zřídka víc než 100m.Úspěšnost lovu se odhaduje kolem 20-40%. Po dostižení oběti ji sráží na zem tlapou nebo se velkým skokem dostane na hrdlo, kde se také nejčastěji zakusuje. Oběť zabíjí většinou udušením a smrt je někdy velice zdlouhavá a jak je známo, tak kočkovité šelmy si při jídle dávají na čas a tak může velké zvíře umírat i několik desítek minut. Ostatní lvi pak zaživa žerou umírající zvíře. Na jejich omluvu musí být řečeno, že kořist je při tomto útoku v šoku a pravděpodobně nic necítí, stejně tak jako lidé v kritických okamžicích. Menším zvířatům někdy zlomí vaz nebo páteř a tak je pak i smrt rychlejší. Toto je v ostrém kontrastu oproti psovitým šelmám, kde je většinou do 10 minut kořist i sežraná. Některé lví smečky se specializují na lov velké kořisti. Jsou to obvykle početné smečky, které mají ve svém teritoriu dostatek například buvolů nebo slonů. Při lovu takto velké a nebezpečné kořisti může přijít o život i lev. Běžnou kořistí lva jsou antilopy, zebry, pakoně, gazely, ale i ptáci, plazi a malí savci. Dokáže zabít i žirafu, která se ale umí účinně bránit a dokáže lvovi roztříštit svým kopancem lebku. Lví samec dokáže spořádat na posezení až 45 kg masa a pak několik dní tráví. Při žrádle má přednost dospělý samec před lvíčaty a lvicemi. U kořisti strpí jen malá lvíčata. Když u kořisti překvapí několik lvic klan hyen, tak hyeny dokáží lvice odehnat, ne však v případě, že je přítomný dospělý samec. Lvi a hyeny se v podstatě vůbec rádi nemají a konkurenční boj o potravu, je velmi krutý. Lvi v některých oblastech až polovinu své kořisti ukradnou hyenám a hlavně lví samci při první příležitosti hyeny zabíjí. Mezi lvy a hyenami panuje, pokud to převedeme do lidského hlediska, něco jako nenávist.

Rozmnožování

Lvi se páří prakticky v kterékoli roční době. Samci z jedné smečky spolu v období páření bojují, ale jsou to většinou boje jen na oko a nebývají vážné, protože již dávno mají jasno o svém postavení. Bývá zvykem, že se lvice páří se všemi samci ze smečky. Pokud se však díky zápachu, který říjná samice vydává, přiblíží cizí lev, následuje tvrdý souboj, který může skončit i smrtí jednoho ze soupeřů. Říjná lvice se samcem oddělí od smečky a užívají si několik dní páření. Páří se přibližně každých 20 minut. V těchto dnech neloví a ani nežerou. Toto období je pro samce velmi náročné. Když se vrátí do smečky, lvice se někdy páří i s dalším samcem. Po 105-125 denní březosti se lvici narodí většinou 2-4 mláďata vážící 1-2 kg, která porodí někde v úkrytu a o samotě. Mláďata poměrně často stěhuje a přenáší je v tlamě. Ke smečce se vrací až když jsou lvíčata stará 6-8 týdnů. Úmrtnost mláďat je vysoká a až 50% se nedožije prvního roku. Některá zemřou na různé nemoci a jiné zabijí predátoři, hlavně hyeny. Lvice lvíčata odstavují v 7-10 měsících. Mladí lvi jsou samostatní ve věku kolem 16 měsíců. Lvice mívá další vrh zhruba za 2 roky. Malá lvíčata jsou skvrnitá a toto zbarvení se začíná pomalu ztrácet kolem třetího měsíce věku a kolem pátého roku mizí úplně. Některým lvům zůstává slabě viditelné po celý život.

Způsoby komunikace

hlasová:
čichová:
tělesná:

Ohrožení a ochrana

Lev je zapsán načerveném seznamu IUCN v kategorii: zranitelný - VULNERABLE (VU), stupeň(A2abcd).

Fotogalerie

Lev senegalský Lev senegalský Lev senegalský Lev senegalský Lev senegalský Lev senegalský Lev senegalský

Zvířata -Gepard kapský

17. prosince 2006 v 18:22 | Naty3 |  Všehchuť

Gepard kapský (Acinonyx jubatus jubatus Schreber, 1775)

Výskyt

Gepard se vyskytuje v téměř celé Africe, i když na některých územích už jen ostrůvkovitě. Najdeme ho nejčastěji na otevřených prostranstvích jako jsou savany a polopouště, ale také na křovinatých savanách.

Fyzický popis

Gepard patří mezi kočkovité šelmy, ale svojí stavbou těla spíš připomíná šelmy psovité. Samci jsou o něco větší než samice. Má štíhlé tělo s klenutým hrudníkem a vtaženým břichem. Hlava je poměrně malá a čelisti jsou slabé s malými zuby. Nozdry jsou velké a široké. Srdce, játra i plíce jsou také velké, právě kvůli gepardově rychlosti. Dlouhé nohy, páteř i ocas mu propůjčují vlastnosti sprintera. Na nohou má nezatažitelné drápy, které slouží spolu s ocasem k prudkým změnám směru. Srst je krátká, na zátylku delší. Základní zbarvení je od žlutobílé po světle rezavě hnědou. Celé tělo je pokryté černými skvrnami, které jsou plné. Od očí k ústním koutkům vedou černé proužky. Břicho a vnitřní strany nohou mají světlejší podkladovou barvu. Na ocase je několik černých kroužků, tyto prsteny má každý gepard jiné a je možné je podle nich velice dobře identifikovat. Špička ocasu je bílá. Mláďata mají hřbetní hřívu, která je stříbřitěčerná. Toto zbarvení začínají ztrácet ve 3 měsících, ale někdy je ještě patrné ve dvou letech.

Chování

Gepard je nejrychlejší savec na světě. Je to samotářský lovec a ve skupinách se zdržují pouze mladí samci nebo samice s mláďaty.

Potrava a lov

Gepard je lovec, proto ho obvykle neuvidíme požírat mršiny. Je to poměrně slabá šelma a tak nemá sílu ukrást kořist jiným predátorům. Loví nejčastěji malé antilopy a gazely, pakoně ale také menší savce například zajíce a občas i ptáky. Někdy vysedává na vyvýšeném místě, pozoruje okolí a vyhlíží potencionální kořist. Loví tak, že se ke kořisti pomalu přibližuje a svými dokonalými smysly si vybírá oběť. Jakmile je asi 50 metrů od kořisti vyrazí. Díky své obrovské rychlosti (přes 120 km/h) a neuvěřitelnému zrychlení (100 km/h za cca 2.5 sekundy) se velkými skoky (dlouhými až 8 metrů) přibližuje k oběti. Páteř v tomto případě pracuje jako pružina a ohýbá se do tvaru písmene S a ocas slouží jako kormidlo, pro náhlé změny směru. Sprint je krátký, většinou trvá kolem 20 sekund a zřídka bývá delší než 1 minuta. Pokud v této době nedostihne oběť, lovu se vzdává. Protože se jeho tělo při tak velkém vypětí přehřívá i přes rozšířené nozdry a horní cesty dýchací. Úspěšnost lovu se odhaduje kolem 30%. Při dostižení oběti, malá zvířata zabíjí kousnutím do hlavy. Větší zvíře zezadu porazí tlapou a zakusuje se do hrdla.

Rozmnožování

Samci i samice žijí odděleně. Pouze v období páření se setkávají. Samčí teritorium je větší a může se překrývat s teritorii několika samic. Samice po 90-95 denní březosti vrhne 1-5 mláďat a stěhuje malé gepardy každých pár dní, protože lvi a jiní predátoři zabíjí její mláďata. Při shánění potravy totiž musí mláďata opustit a tak se až 90% gepardů se nedožije dospělosti. Malí gepardi následují matku kolem šestého týdne a jsou odstaveni ve věku 3-6 měsíců. S matkou zůstávají 13-20 měsíců. Mladé samice opouští teritorium matky a zdržují se poblíž něj i v dospělosti. Toto ale neplatí o mladých samcích, kteří se z rodného teritoria naopak vzdalují.

Způsoby komunikace

hlasová:
čichová:
tělesná:

Ohrožení a ochrana

Gepard je zapsaný na červeném seznamu IUCN v kategorii: zranitelný - VULNERABLE (VU), stupeň C2a(i).

Fotogalerie

Gepard kapský Gepard kapský Gepard kapský Gepard kapský Gepard kapský Gepard kapský Gepard kapský Gepard kapský Gepard kapský Gepard kapský Gepard kapský Gepard kapský Gepard kapský Gepard kapský

Zvířata-Antilopa skákavá

17. prosince 2006 v 18:18 | Naty3 |  Všehchuť

Antilopa skákavá (Antidorcas marsupialis Zimmermann, 1780)

Výskyt

Najdeme ji na savanách a polopouštích jižní a jihozápadní Afriky, hlavně v zemích Namibie, Botswany, Angoly a JAR.

Fyzický popis

Antilopa skákavá neboli springbok je ladné a rychlé zvíře. Rohy lyrovitého tvaru mají obě pohlaví, které jsou u samic menší a slabší. Srst je krátká a zbarvení je světle pískové až po rezavě hnědou s tmavě hnědým až černým pruhem přes boky. Břicho a vnitřní strany nohou jsou bílé. Na hřbetě má kožní záhyb, který při vzrušení rozevře a má bílou barvu. Hlava je bílá s tmavým pruhem od rohů po čenich.

Chování

Antilopa skákavá je velice společenské zvíře. Tato antilopa, jak už z názvu vyplývá umí velmi dobře skákat a je známa díky svým skokům, při kterých vyskočí jakoby strnule všema 4 nohama najednou do vzduchu, skloní hlavu a záda prohne do kočičího hřbetu a přitom se jí na hřbetě rozevře a zvýrazní bílý pruh od kořene ocasu doprostřed hřbetu, kterým ostatním antilopám dává najevo, že je něco v nepořádku. Někdy ovšem skáče z pouhého rozrušení nebo radosti. Obecně to slouží jako varovný signál. Tyto skoky jsou až 3.5 m vysoké.

Potrava

Různé druhy rostlinstva a trav.

Rozmnožování

Springbok se většinou páří během období sucha. Porody jsou většinou říjnu a listopadu, kdy přichází období dešťů.Březost je přibližně 5-6 měsíců a samice mají mláďata přibližně každé 2 roky. Odstavení mláděte obvykle nastává od 6 měsíců k 1 roku.

Způsoby komunikace

hlasová:
čichová:
tělesná:

Ohrožení a ochrana

Antilopa skákavá je zapsána na červeném seznamu IUCN v kategorii: nižší riziko ohrožení - LOWER RISK (LR), stupeň cd. V 19. století tvořily tyto antilopy stáda o milionových počtech zvířat, dnes tvoří stáda o maximálním počtu 1500 kusů.

Fotogalerie

Antilopa skákavá Antilopa skákavá Antilopa skákavá Antilopa skákavá Antilopa skákavá

Zvířata-Nosorožec dvourohý jižní

17. prosince 2006 v 18:17 | Naty3 |  Všehchuť

Nosorožec dvourohý jižní (Diceros bicornis minor Drummond, 1876)

Výskyt

Oblast výskytu dříve zasahovala přes celou sub-saharskou Afriku. V dnešní době je rozšířen v několika málo oblastech Keni, Tanzanie, Namibie, Zambie a jižní Afriky.

Fyzický popis

Nosorožec dvourohý neboli černý, je menším ze dvou druhů afrických nosorožců. Tělo je silné a kůže má šedou barvu, je skoro holá, bez větších kožních záhybů. Srst má pouze na koncích uší a ocasu. Hlava je krátká a vyrůstají na ní dva rohy, které jsou tvořeny z keratinu (rohoviny) - což je hmota ze které rostou lidské nehty a vlasy. Hlavu nosí pod úrovní hřbetu. Nemá týlní hrbol jako nosorožec tuponosý. Nohy jsou krátké a silné. Další viditelný rozdíl mezi těmito druhy je horní pysk, který má nosorožec dvourohý protažený do špičky a může s ním tak otrhávat listy a větvičky ze stromů a keřů.

Chování

Nosorožec dvourohý je samotářské zvíře. Je nesnášenlivý a nevypočitatelný, napadá vše co je mu podezřelé. Někdy jsou to auta turistů, jindy třeba jiná zvířata. Prudké výpady jsou ovšem většinou blufováním, protože má špatný zrak a je krátkozraký. Oproti tomu má dobrý sluch i čich a jakmile se přesvědčí, že nehrozí nebezpečí, uklidní se. Pase se hlavně za šera a v noci. Přes den se nejradši válí v bahně a nebo odpočívá ve stínu. Matka vodí mládě za sebou.

Potrava

Nosorožec dvourohý díky svému pohyblivému hornímu pysku může otrhávat listí i větvičky z keřů a nebo stromů.

Rozmnožování

Rozmnožují se po celý rok. V Keni, jsou vrcholy v září-listopadu. V Jižní Africe, vrcholy nastanou v období dubna-července. Samice rodí v periodách 2-5 let. Tele má při narození asi 40 kg a poněkolika týdnech je schopno přijímat pevnou stravu. Je odstaveno ve 2 rocích a je nezávislé kolem 2.5-3.5 roku.

Způsoby komunikace

hlasová:
čichová:
tělesná:

Ohrožení a ochrana

Nosorožec dvourohý neboli černý je zařazen na červeném seznamu IUCN v kategorii: kriticky ohrožený - CRITICALLY ENDANGERED (CR/A2abc). Černí nosorožci byli dříve rozšíření a hojní přes celou sub-saharskou Afriku. Jsou dodnes loveni kvůli rohům, ze kterých se vyrábí ozdobné dýky a jsou používány v některých asijských zemích v tradičním lékařství, kde si mylně představují, že to povede ke zvýšení sexuální potence. Je odhadováno, že 90 % dospělých nosorožců je zabito pytláky kvůli rohům.

Fotogalerie

Nosorožec dvourohý jižní Nosorožec dvourohý jižní Nosorožec dvourohý jižní Nosorožec dvourohý jižní Nosorožec dvourohý jižní Nosorožec dvourohý jižní Nosorožec dvourohý jižní Nosorožec dvourohý jižní Nosorožec dvourohý jižní

Zvířata-SLON JIHOAFRICKÝ

17. prosince 2006 v 18:16 | Naty3 |  Všehchuť

Slon jihoafrický (Loxodonta africana africana Blumenbach, 1797)

Výskyt

Sloni se v současné době vyskytují ve východní Africe většinou už jen v národních parcích. V jižní Africe jsou rozšířenější v Namibii, Botswaně a Zimbabwe, v JAR je najdeme také jen v rezervacích. Žijí v savanách, pouštích, horských oblastech i v pralese.

Fyzický popis

Slon africký je největší suchozemský savec. Je to mimochodník. Má vyvinutý pohlavní dimorfismus - samci jsou větší než samice. Na první pohled zaujme celková velikost a hned potom mohutná hlava, na které najdeme spoustu zvláštností. Mezi ně patří velké kly, které jsou vlastně neustále dorůstající přeměnené řezáky, vyrůstající z horní čelisti. Kly mají obě pohlaví. Každý slon používá jeden kel více a druhý méně a dělí se tak na leváky a praváky. Kly používají k získávání potravy a k boji. Na špičce chobotu mají 2 prstíky, které jsou opatřené hmatovými buňkami. Chobot je složen z několika tisíc svalů (zdroje se v tomto velmi liší) a je to velmi citlivý orgán, který jim slouží k dýchání, pití, podávání žrádla do tlamy a spoustě různých činností, je to také jakási náhrada za nos a málo pohyblivý krk. Vyvinul se prodloužením horního pysku a nosu. Špička chobotu je velice citlivá, podobně jako naše špičky prstů. Slon do něj také může najednou nasát přes 10 litrů vody. Velké uši slouží k ochlazování těla, obsahují množství žil a když je slonovi teplo, začne s nimi mávat a dokáže tímto způsobem ochladit teplotu těla i o několik stupňů. Vědci podle tvaru a povrchu uší rozeznávají jednotlivá zvířata. Žádný slon nemá stejné uši, je to jako ulidí s otisky prstů. Sloni mají také další zajímavost a tou jsou jejich zuby. V každé polovině horní a dolní čelisti ma slon jednu stoličku- celkem tedy 4 , které může až 6 krát za život vyměnit. Jakmile jedna vypadne, je automaticky nahrazena druhou. Sloni se rodí téměř bez chlupů, které jim postupne do dospělosti vypadávají. Jejich kůže je i přes tloušťku 2-4cm citlivá.

Chování

Sloni žijí v rodinných stádech, které vede nejzkušenější samice (matriarchát). Ona určuje kdy se bude žrát, pít, odpočívat a také řídí přesuny stáda. Mladí samci v období dospívání ze stáda odcházejí a spojují se do mládeneckých stád. V tomto období je pro ně mimořádně důležité potkávat dospělé samce, kteří mají přirozenou autoritu a zkrotí jejich pubertální chování, protože jinak se z nich může stát i díky jejich velikosti, velice agresivní zvíře, které napadá i jiné druhy. Je tomu jako u lidí, kde chybí vzor otce, tam je větší pravděpodobnost, že dítě neuznává přirozenou autoritu. Dospělí samci jsou většinou samotáři.

Potrava

Dospělý slon sežere denně 100-250kg rostlinné potravy (listy, trávu, ovoce, větvičky, kořeny...) a protože využívají potravu pouze na 35% žerou mimo krátkých přestávek prakticky neustále. Mají velké množství exkrementů. Pro slony je také velmi důležitá i voda, kterou jsou schopni cítit i na několik kilometrů a této vlastnosti využívají i jiná zvířata. Sloni v období sucha najdou nějaký zdroj vody, který je ukrytý pod opvrchem a svými kly rozhrabou zem a dostanou se k vodě, která je pak přístupná i pro jiná zvířata. Slon denně vypije mezi 100-180 litry vody.

Rozmnožování

Novorozené slůně váží 100-130 kg a měří na výšku kolem 1 m. Již 3 týden po porodu začíná žrát rostlinnou stravu. Matka ho kojí 2-3 roky.

Způsoby komunikace

Ohrožení a ochrana

Rozdíly mezi africkým a indickým slonem

africký

chobot: 2 prstíky
uši: velké
počet nehtů: většinou přední noha 4, zadní noha 3
kly: mají obě pohlaví
větší velikost a jiná stavba těla

indický

chobot: 1 prstík
uši: malé
počet nehtů: většinou přední noha 5,zadní noha 4
kly: většinou chybí u samic a někdy i u samců
hlava: dva výrazné čelní hrboly

Fotogalerie

Slon jihoafrický Slon jihoafrický Slon jihoafrický Slon jihoafrický Slon jihoafrický Slon jihoafrický

Zvířata-ZEBRA

17. prosince 2006 v 18:14 | Naty3 |  Všehchuť
Zebra damarská

Zebra damarská (Equus burchellii antiquorum Smith, 1841)

Výskyt

Jižní angola, oblast Damarska v jihozápadní Africe. Obývá savany a

Fyzický popis

Zebra damarská má široké černé pruhy na žlutohnědém podkladu a toto pruhování je ještě více potlačeno než u zebry Chapmannové. Mezi černými pruhy má ještě světle hnědé mezipruhy, které je jakoby vybledlé na zadních nohou. Pruhování nedosahuje až ke kopytům, nad kopyty už není výrazné a téměř se ztrácí.

Chování

Žijí ve stádech s 6-20 jedinci. Vedoucím zvířetem je samec, ale veškeré denní činnosti má na starosti vůdčí klisna, která si udržuje odstup od podřízených klisen. Klisna vede skupinu při přesunech a za ní následují ostatní klisny podle svého postavení a jako poslední jde obvykle hřebec. Tyto rodinné skupiny jsou stálými svazky na rozdíl od zeber Grévyho. Klisny zůstávají v rodných skupinách po celý život. Hřebec brání svoji rodnou skupinu před jinými hřebci a také predátory, kopáním a kousáním. Je prokázáno, že zebry pomáhají svým druhům v nesnázích. Při pastvě na sebe zvířata neustále volají a ujišťují se, že jsou pořád v dosahu. Nejméně jedno zvíře je vždy ve střehu. Zebry se často pasou společně s pakoni a je to ku prospěchu obou druhů. Mladí samci tvoří mládenecká stáda. Rodiné skupinky se mohou spojit do obrovských stád.

Potrava

Různé druhy trav i tvrdých, které jiná zvířata nespásají. Samozřejmě ale preferují čerstvou trávu po deštích. Potřebují pravidelně vodu.

Rozmnožování

Hřebci si hlídají své klisny a nedovolují jiným samcům páření s vlastními klisnami. Většinou se rodí 1 hříbě, které se už za 5-15 minut po porodu postaví na vlastní nohy. Hříbě je odtaveno kolem 1 roku.

Způsoby komunikace

hlasová:
čichová:
tělesná:

Ohrožení a ochrana

Není ohrožena.

Zvířata-ŽIRAFA

17. prosince 2006 v 18:12 | Naty3 |  Všehchuť
Žirafa síťovaná Žirafa síťovaná Žirafa síťovaná
Žirafa síťovaná (Giraffa camelopardalis reticulata De Winton, 1899)

Výskyt

Je rozšířena v jižní Africe, Botswaně, Namíbii, na jihu Zimbabwe a Angoly. V křovinatých oblastech i savanách a polopouštích.

Fyzický popis

Žirafa je nejvyšší zvíře na zeměkouli. Je to celkově zvláštní zvíře. Má dlouhý krk, který má ale 7 obratlů stejně jako náš. Oběma pohlavím na hlavě vyrůstají růžky a jejich počet se liší i podle poddruhu žirafy. Růžky jsou součástí lebky a žirafy je neshazují. Srst je krátká a jejím charakteristickým znakem jsou velké vzorce tvořící kresbu, kterou má každý poddruh i jedinec jinou. Tyto vzory jsou zbarveny od světle rezavohnědé až po tmavě hnědou a jsou od sebe odděleny světlejší podkladovou barvou. S věkem vzory tmavnou. Na hřbetě a krku má tmavou hřívu. Nohy má dlouhé, zakončené velkými kopyty. Při běhu kývá krkem dopředu a dozadu a udržuje jím rovnováhu. Žirafa je mimochodník a chodí tedy oběma nohama na jedné straně zároveň. Ocas je zakončen střapcem. Již mnoho lidí se zabývalo otázkou, jak je možné, že při takové výšce se žirafě při zvedání hlavy neodkrví mozek a naopak při sklonění hlavy nepřekrví? Je to způsobeno unikátním systémem žil v krevním řečišti a systémem chlopní. Srdce žirafy je masivní orgán, se stěnami silnými až 7.5 cm o váze kolem 6 kg. Krev vychází z této mohutné pumpy pod obrovským tlakem (2-3 x vyšším než lidský). Než se dostane do cévního řečiště na spodní straně mozku, tlak se díky graviraci sníží a mozek nemůže být poškozen. Jakmile se krev vrací dolů krční žilou širokou 2.5 cm, proshází řadou chlopní. Když žirafa skloní hlavu, krev přitéká do cévního řečiště a jeho početné tepny se roztahují do volných prostorů mezi nimi. Tím se dočasně sníží krevní tlak a mozek je tak chráněn pře poškozením. Dokud je hlava svěšená, chlopně v krční žíle jsou uzavřeny, zadržují krev v krku a nedovolují jí téct do hlavy. Vzrůstající tlak v žíle zvyšuje tlak v prostoru řečiště a to vyvažuje rostoucí tlak v tepnách vlivem gravitace a to je další ochrana mozku před poškozením. Když žirafa zvedne hlavu a narovná se, tak přebytečná krev vteče do srdce otevřenými chlopněmi.

Chování

Žirafy jsou klidná a mírumilovná zvířata. Tvoří menší stáda většinou o 5-12 kusech, jsou ale známy i případy, kdy mělo stádo přes 150 kusů. Stádo vede stará a zkušená samice, která řídí veškerý život uvnitř. Žirafy ale netvoří pevná stáda a tak se zvířata pohybují volně. Samec se obvykle pohybuje při přesunech nakonci stáda. Mladí samci tvoří mládenecká stáda. Mladý samec nikdy nesmí frkat v přítomnosti starého samce. Žirafa spí zajímavým způsobem. Když si lehá složí pod sebe přední nohy a jednu zadní, druhá zadní trčí bokem a když opravdu tvrdě usne složí krk podél těla dozadu a hlavu opře o zem nebo o zadní nohu. V této poloze spí pouze několik minut. Je schopna dřímat i ve stoje.

Potrava

Živí se rostlinnou potravou. Okusuje větvičky a listí nejčastěji na akáciích, které omotává svým fialovým až 40 cm dlouhým jazykem. Jazyk i pysky jsou odolné proti trnům akácií. Žirafa vydrží poměrně dlouho bez vody (některé zdroje uvádí 30 dnů i víc) a v období sucha si vystačí s vodou z potravy. Při pití musí žirafa roztáhnout přední nohy, aby dosáhla na hladinu vody a je v této pozici velice zranitelná. Proto bývá u pití ostražitá. Žirafu také velice zřídka uvidíme spásat trávu, je to ze stejného důvodu jako při pití, musela by roztáhnout nohy, aby dosáhla na zem a v tom případě se může stát snadnou kořistí pro predátory i když je schopna jediným kopancem roztříštit lebku lvovi.

Rozmnožování

Samci v době páření bojují o samice. Souboj je velmi zajímavý. Samci se prvně pokusí jeden druhého zastrašit. Stojí proti sobě nebo kolem sebe obcházejí v kruzích a měří tak sílu protivníka. Pokud ani jeden neustoupí postaví se k sobě bokem a zkříží krky do písmene X a zkouší se navzájem přetlačovat a když ani toto nevede k vítězství jednoho ze samců začne opravdový boj. Samci se rozmáchnou hlavami a svými růžky se snaží zasáhnout protivníka do boků, krku nebo břicha. Tyto rány jsou poměrně dost silné. Jakmile jeden ze samců odstoupí, vítěz ho ještě pár kroků pronásleduje a pak se přidá k říjné samici. Poražený v klidu odkráčí a nebo sep řipojí ke stádu. Mládě žirafy je po narození vysoké až 200 cm, váží 50-80 kg a do 20 minut po narození je schopné se postavit na vlastní nohy. Přes 50% mláďat se nedožije prvního roku. Říje žiraf je velice krátká, trvá 24 - 36 hodin a opakuje se po 14 - 21 dnech. Březost je naopak velmi dlouhá a trvá okolo 440 - 480 dní.

Způsoby komunikace

hlasová:
čichová:
tělesná:

Ohrožení a ochrana

Žirafa je zapsána na červeném seznamu IUCN v kategorii: nižší riziko ohrožení-LOWER RISK (LR), stupeň cd. Žirafy jsou loveny bezohlednými pytláky například kvůli střapci na svém ocasu, který je prodáván jako suvenýr a nebo je používán k odhánění much. Zbytek mrtvého zvířete zůstane na místě nevyužitý.

Pouštní zvířata

17. prosince 2006 v 18:08 | Naty3 |  Všehchuť
Kočkovité Šelmy
TYGR MANDŽURSKÝ
Tygr mandžuský neboli SIBIŘSKÝ patří k největší rase. Od jiných tygrů se liší tím, že má v zimě velmi dlouhou a hustou srst. Také jeho ocas, porostlý dlouhými chlupy, je mnohem huňatější. Jen jeho zbarvení není tak pestré a živé jako u ras tropických. V zimě bývá světlé, žlutooranžové, v létě poněkud červenější.
TYGR SUMATRÁNSKÝ
Patří k nejmenším rasám takzvaných tygrů ostrovních. Je daleko menší, ale překrásně zbarvený. Jeho srst je sytě oranžově červená se silnými černými pruhy.
TYGR DŽUNGLOVÝ
Je nyní největší žijící kočkovitou šelmou. Od jednobarevného lva ho snadno poznáme podle pruhované srsti. Vnějším vzhledem se tedy liší od lva velmi nápadně. Kdybyste však vedle sebe viděli lví a tygří kostru, těžko byste je asi rozeznali. Rozlišovací znaky na kostře jsou totiž tak nepatrné, že je postřehne jen zkušený odborník.
LEV PUSTINNÝ
Je nejznámějším zástupcem velkých koček. Znali ho již Egypťané, Řekové a Římané. Opředli ho mnoha skazkami a bajkami, z nichž mnohé se udržely v knihách až dodnes. Musíme si hned zpočátku říci, že tzv. král zvířat nežije v poušti, jak se často zcela chybně uvádí. Jako každý masožravec potřebuje nutně vodu a bez ní by zahynul. Lev je naopak zvířetem, které žije ve stepích a savanách hustě porostlých křovinami. Jeho písková barva srsti dokonale splývá se sluncem zažloutlou trávou.
LEV MASAJSKÝ
Má vysoké nohy a krátkou hřívu.
Již od pravěku chovali lidé lvy v zajetí. Tato velká šelma si dost snadno zvyká na zajetí a brzy se naučí i různým kouskům. Lva spatříme v každé zoologické zahradě. V zajetí se i dobře rozmnožuje a snadno si zvyká i našemu podnebí. Některé zoologické zahrady již vypěstovali stovky lvíčat. První místo ve světě zaujímá v tom zoologická zahrada v Lipsku (NDR). Už před druhou světovou válkou v ní odchovali svého tisícího lva. Tato zahrada prodala své lvi dokonce i do jižní Afriky!
Pro zajetí se lvi dnes už neloví. Snazší a levnější je vypěstovat mláďata lvů už zajatých. Metlou lvů v přírodě jsou jen "lovci", kteří toto krásné zvíře odstřelují "ze sportu". Naštěstí zřídili v Africe několik rozsáhlých rezervací, kde má tato kočkovitá šelma naprostý klid, takže se zatím o její osud nemusíme strachovat.
JAGUÁR AMERICKÝ
Jaguár americký
Je to velká skvrnitá šelma. Autoři knih ji často zaměňují s levhartem. Známe už odlišovací znaky obou. Jaguár má poměrně mohutnější hlavu a kratší nohy. Má i kratší ocas. Levhart nosí dlouhý ocas špičkou vzhůru. Velikostí a základním zbarvením se obě šelmy neliší.
Výborně skáče, plíží se a znamenitě šplhá po stromech. Podobně jako tygr se rád koupe a dokáže přeplavat i široké jihoamerické veletoky.
LEVHART SKVRNITÝ
Tato kočka je už o hodně menší než lev a tygr. Jen málo šelem se může pochlubit tolika jmény jako levhart. Spisovatelé dobrodružných knih a cestopisů ho nazývají pardálem, panterem, leopardem a tak dále. O žádné šelmě se také nenapsalo tolik nepravd a smyšlených historek jako o levhartovi. Jedním z největších nedostatků, s kterými se setkáváme i v moderních cestopisech, je naprostá neznalost území, která tato šelma obývá. Podle mnohých autorů napadá levhart hrdiny jejich povídek právě tak v Africe jako v Jižní Americe nebo v Austrálii. Často jde o holou smyšlenku, nebo si autoři pletou levharta s jinou skvrnitou šelmou, s jaguárem.
PARDÁL OBLÁČKOVÝ
Žije v jižní Asii a v Indonésii. Jeho základní barva je popelavě šedá nebo žlutošedá. Velké tmavohnědé skvrny jsou černě lemovány.
Pardál obláčkový měří asi metr a má poměrně dlouhý ocas. Jeho krátké nohy prozrazují, že jde o zvíře žijící na stromech. Chytá prý vše, čeho se může zmocnit, ale hlavní jeho kořistí jsou ptáci.
GEPARD ŠTÍHLÝ
O jeho životě v přírodě není mnoho zpráv. Překvapuje to tím víc, že ho lidé, hlavně v Indii, už dlouho využívají k lovu gazel a antilop. První zprávy o krotkých gepardech pocházejí už z třetího tisíciletí před naším letopočtem. Na dvorech indických Maháradžů chovali desítky těchto zajímavých kočkovitých šelem. Podle věrohodných zpráv mívali někde až nad tisíce gepardů. Má nápadně vysoké nohy, je velký jako levhart, má kulatou hlavu a dlouhý ocas. Oční panenky má kulaté. Od všech kočkovitých se liší tím, že nemá vtažitelné drápy.
PUMA AMERICKÁ
Puma americká neboli KUGUÁR bývá v amerických cestopisech nazývána často stříbrným lvem. Je o něco menší než ostatní velké kočky a liší se od nich jednobarevným neskvrnitým kožichem. Je druhým představitelem velkých koček v Americe. Je však rozšířenější než jaguár. Vyskytuje se i daleko na severu v kanadských lesích, a kromě celé Severní Ameriky se s pumou můžeme setkat i v Jižní Americe, kde zasahuje až do Patagonie. Na tomto území žije celá řada zeměpisných ras, které se liší nejen velikostí, ale i zbarvením. Největší jsou pumy kanadské, které mají krásnou stříbrošedou barvu; jihoamerické pumy jsou rezavě hnědé.
SERVAL STEPNÍ
Je větší než kočka divoká, ale menší než rys. Na světlém kožíšku má tmavé skvrny. Poznáme ho podle štíhlého těla a nápadně vysokých nohou. Žije v afrických stepích nebo na okrajích pralesů. Hlavní potravou jsou ptáci. Loví je tak, že se k nim co nejvíce přiblíží, a když vzlétnou, vyskočí za nimi vysoko do vzduchu a lapí je. Pro pěkný a zajímavý vzhled jej často chovají v zoologických zahradách.
MANUL
Manul
Připomíná poněkud divokou kočku. Je však menší. Tato pěkná kočka má dlouhou žlutohnědou srst a poněkud prodloužené "licousy". Jen na hřbetě má několik slabě znatelných řídkých tmavých pruhů. Také ocas je nezřetelně pruhovaný.
Žije v asijských pouštích a na náhorních stepích. Za úkryty používá nor svišťů a jiných zvířat, případně rozsedlin skal. Živí se takřka výhradně drobnými hlodavci.
Manul bývá zřídka chován v zoologických zahradách. Mají ho také v pražské zoo, ale je to zvíře celkem málo zábavné, protože celý den prospí někde v úkrytu a ožívá až za soumraku.
OCELOT
Z ostatních malých a středních koček je skvrnitá kočka Ocelot. Žije v krajinách od jižního Texasu až do Brazílie a Bolívie. Je větší než kočka divoká. Zbarvením se řadí mezi nejkrásnější kočkovité. Tmavými skvrnami na světlém podkladu se podobá ocelot levhartu. Pro pěkný vzhled a pro snadné ochočení je častým chovancem zoologických zahrad.
Způsobem života i výběrem potravy se shoduje s kočkou divokou. Přijdou mu vhod jak savci - od myší až po kolouchy - tak i ptáci, které dokáže přemoci.
RYSEC PUSTINNÝ
Je jen o málo menší než rysec bažinný. Měří asi sedmdesát centimetrů a působí celkově štíhlejším dojmem. Už jeho zbarvení nasvědčuje tomu, že je obyvatelem pouští a stepí. Jeho domovem jsou suché oblasti Afriky jižně od Sahary a pustiny Střední, jižní a Přední Asie.
O životě tohoto zvířete se ví celkem velmi málo. Nejspíš se s ním setkáme v pustinách řídce zarostlých křovinami nebo posetými skalisky a kamenitými sutěmi. Přes den se ukrývá v dutinách pod kameny, v prohlubních mezi kořeny stromů a nezřídka i v norách dikobrazů. Na lov vychází v noci. Loví prý velmi obratně zvířata velikosti cvrčků až po džejrany, ale chytá i ptáky a větší hmyz. V létě se pravidelně dostavuje k napajedlu. V indii je karakal od pradávna cvičen k lovu různé srstnaté i pernaté zvěře. Prý se dá dobře ochočit.
RYS OSTROVID
Snadno ho poznáme podle krátkého pahýlovitého ocásku s černou čepičkou. Konečky uší zdobí štětičky dlouhých chlupů. Prodloužené chlupy na tvářích vytvářejí jakési licousi.
Dovede skrytě žít a tiše se pohybovat. Rys žije především v hustých lesích se skálami. Ve skalních dutinách a pod vývraty si zakládá svůj pelech. Přestěhuje-li se rys do oblastí, kde dlouho nežil, nadělá na srnčí zvěři, která je jeho nejoblíbenější potravou, mnoho škod. Snadno ji ukořistí, poněvadž není na něho zvyklá. Tehdy uloví rys víc, než sám spotřebuje. Pak často nalézáme usmrcenou zvěř, z níž si rys nevzal ani sousto.

Pouštní zvíře Velbloud

17. prosince 2006 v 18:06 | Naty3 |  Všehchuť

Velbloud

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání
Velbloud
Velbloud dvouhrbý
Velbloud dvouhrbý
Dromedár
Dromedár
Velbloud je společné označení pro dva druhy sudokopytníků. Velblouda dvouhrbého (Camelus bactrianus), zvaného též drabař a velblouda jednohrbého (Camelus dromedarius) neboli dromedára. Arabové rozeznávají přes dvacet plemen velblouda.
Popis
Velbloud je značně vysoký, statný, nevzhledný přežvýkavec s malou hlavou na mohutném krku. Dosahuje výšky do dvou a půl metru, délky do tří a půl metrů. Srst je nerovnoměrná, na krku přechází do hřívy. Velbloud je zásadně býložravý, není vybíravý.

Výskyt

Na světě žije asi 15 milionů domácích velbloudů, převážně v severní Africe a západní Asii. V mongolských pouštích se vyskytují malé skupinky divokých drabařů. V Austrálii najdeme asi 25 tisíc zdivočelých dromedárů (podle jiných pramenů až 700 tisíc), potomků domácích velbloudů.

[editovat] Hospodářské využití

Velbloudi jsou pověstní svou schopností přetrvávat dlouho bez vody. Velbloud se chová především pro dopravu břemen, pro maso a mléko. Velbloudí vlna dosahuje značné kvality zejména v jižní americe. Užitečný je i velbloudí trus, používá se jako palivo. Lidé domestifikovali velblouda před mnoha tisíci lety, Brehm uvádí, že Egypťanům sloužil již od dob nové říše. Egypťané prý naučili velblouda i jednoduchému tanci zvanému kenken. V bibli je velbloud často zmiňován.
Americká armáda zakoupila roku 1856 ve Smyrně 75 velbloudů se záměrem o jejich vojenské využítí. Po vypuknutí občanské války sloužili na straně konfederace. Po válce zájem armády opadl a dromedáři byli dílem prodáni, dílem zdivočeli. Poslední z nich přežili asi až do roku 1900.
Velbloud je velmi rychlý a vytrvalý běžec, dokáže ujet až 175 km za 12 hodin. Stoupání mu činí obtíže, proto není často vidět v horách.

Maso mladých velbloudů je považováno za největší lahůdku. Velbloudí maso obvykle není konzumováno, protože velbloudi bývají pojmenováni a majitelé k nim mají silný citový vztah. To ovšem nevylučuje rituální důvody a pojídání velbloudů ukradených jiným kmenům. Jateční hmotnost velblouda je kolem 450 kg.
Velbloudí mléko je velmi tučné a husté.

Červené krvinky

červené krvinky velbloudů jsou poměrně velké a na rozdíl od jiných savců nemají tvar piškotu, ale jsou kulaté. Je tomu tak proto, aby buňka mohla řídit poměrně složitý proces, díky němuž může velbloud dlouho žít bez vody. Jeho principem je nebobtnávání červených krvinek v závislosti na koncentraci minerálů v krvi (čím více přijal velbloud tekutin, tím menší bude koncentrace minerálů v krvi). Takto nabobtnané krvinky vodu v nich obsaženou udrží, dokud se koncentrace minerálů v krvi nezvedne nad normální hodnotu.
Etymologie
Z gótského ulbandus a to z řeckého elefas (genitiv -antos). Latiský název Camelus pochází z hebrejského gamal.

Příroda-fotografie

17. prosince 2006 v 17:59 | Naty3 |  Cestování
Zapadající slunce - pohlednice, plakáty, tapety, obrázky, fotky
Zapadající slunce
Ostrůvek - pohlednice, plakáty, tapety, obrázky, fotky
Ostrůvek
Řeka v zimě - pohlednice, plakáty, tapety, obrázky, fotky
Řeka v zimě
Zapadající sluníčku - pohlednice, plakáty, tapety, obrázky, fotky
Zapadající sluníčku
Řeka v zimě - pohlednice, plakáty, tapety, obrázky, fotky
Řeka v zimě
Zapadající sluníčku - pohlednice, plakáty, tapety, obrázky, fotky
Zapadající sluníčku
Strakatá orchidej - pohlednice, plakáty, tapety, obrázky, fotky
Strakatá orchidej
Růžičky - pohlednice, plakáty, tapety, obrázky, fotky
Růžičky
Jabloň - pohlednice, plakáty, tapety, obrázky, fotky
Jabloň
Leknín žlutý - pohlednice, plakáty, tapety, obrázky, fotky
Leknín žlutý
Zvoneček - pohlednice, plakáty, tapety, obrázky, fotky
Zvoneček
Kopretina - pohlednice, plakáty, tapety, obrázky, fotky
Kopretina

Fotografie zvířat a přírody

Srnec obecný (Capreolus capreolus)
Srnec obecný - Českobudějovicko - Srpen 2005

Příroda

17. prosince 2006 v 17:53 | Naty3 |  Cestování
Obrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuObrázky na plochuPříroda je krásná dáma a dívá se na nás z pohledu matky